Plumlov, Krumsín a Mostkovice

Budete přesměrování na nové stránky...

Plumlov

Krumsín

Tato obec leží jen několik kilometrů od malebného Plumlova. Krumsín je zajímavý nejen tím, že tam byl svého času cukrovar, ale pravé i svým jménem. Prapůvod názvu této obce pochází ze staročeského „krmsa“ (od slovesa krmiti) - což jest živitel, krmitel, podobně jako „plaksa“ ufňukanec. Jak čas běžel jméno se měnilo až se ustálilo na dnešním Krumsín. Poprvé se o ní dovídáme ze správy z roku 1349, kdy Mech z Krumsína koupil od Ješka z Boskovic poplužní dvůr. O čtyřicet let později Bedřich z Krumsína zas dvůr prodal se dvěma krčmami Petrovi z Kravař. Střídání vrchností pak pokračovalo, až roku 1408 získal část obce Oldřich z Lešan, který svůj majetek dále rozšířil roku 1415. Tehdy získal v obci i patronátní právo. Jan z Lešan, který se začal psát Jan Krumsína a z Lešan, patrně postavil v obci tvrz a to někdy v letech 1437 - 1466. Roku 1466 je totiž první zmínka o její existenci, tehdy ji po smrti Jana z Krumsína získali bratři Jakub a Oneš ze Šatová. Jan Krumsín z Lešan poskytl r. 1438 obci, jež byla zle postižena husitskými válkami, velmi významné a důležité právo odúmrti. Tato listina je dodnes zachována v prostějovském muzeu. Převod vlastnictví z vladyckého rodu z Lešan na Šarovce ze Šarova však neproběhl zcela hladce, Anežka z Lešan a její manžel proti němu vznesli protest a tvrdili, že Krumsín je jejich dědictví. Šatovcové si však Krumsín udrželi. Jakub ze Šarova získal roku 1490 zástavou i Blansko a stal se nejvyšším hofrychtéřem markrabství moravského, což byla vysoká soudcovská funkce. Po něm přišel jeho syn Jan, jehož manželka má v krumsínském novodobém kostele sv.Bartoloměje náhrobní kámen, Janův syn, Václav Šarovec, však nakonec roku 1527 prodal Krumsín s tvrzí i dvorem, jakož i obec Domamyslice, Prostějovičky, Kobylničky a také nějaký majetek v Ohrozimi, Žešově a Otaslavicích panu Janu z Pernštejna , pánu na Plumlově, což bylo vepsáno do zemských desek roku 1530. Osudy Krumsína pak byly natrvalo spojeny s osudy plumlovského panství a krumsínská tvrz beze stopy zanikla ještě před koncem 16.století. Roku 1599 už o ní není žádná zmínka. Ovšem podobný osud stihl přemnoho tvrzí, jež přestaly být obývány svými majiteli. Další významnou, zachovalou listinou je potrvrzení nemovitostí, které patřily obci Vratislavem z Pernštejna r. 1571 Za třicetileté války r.1620 zanikla v Krumsíně fara, která se připomíná již r. 1349. Farnost byla spravována z Mostkovic. Noví držitelé Plumlova, knížata z Lichtenštejna, sice později v obci opět zřídili nejprve exposituru r.1766 a později i kuracií, ale obnovení fary se Krumsín dočkal teprve roku 1843. V letech 1866 - 1867 pak byl postaven nový, nynější kostel na místě starého románského kostelíku. Je zasvěcen sv. Bartoloměji. Nový chrám je postaven v novorománském stylu a má tři oltáře. Hlavní oltář nese obraz sv. Bartoloměje od Františka Bsirsky z r. 1867. Další zajímavostí kostela je velmi dobře zachovaný pískovcový náhrobek p. Anny Valkounové ze Šarova (+ 1571). Nachází se pod kůrem a představuje ženu v kukli, řasnatém plášti sepnutém sponkou a sepjatýma rukama. V roce 1999 se Krumsín rozhodl získat obecní znak a prapor. Konečný návrh představuje stříbrný štít s modrou krokvi, na niž jsou dva červené půlměsíce s rohy vzhůru a pod ni černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví v nozdrách. Jsou to erbovní symboly někdejších významných vrchností, vladyků z Lešan, vladyků ze Šarova a zubří hlava Pernštejnů. Tak byl znak potvrzen podvýborem pro heraldiku dne 7.dubna 1999. Dne 21.srpna 1999 byly obecní symboly požehnány olomouckým světícím biskupem Msgre Josefem Hrdličkou za přítomnosti ministra zahraničních věcí Kavana.

Mostkovice

Obec Mostkovice je velmi stará, jak svědčí o ní zmínka v listině Jindřich Zdíka r. 1131. Roku 1223 byly Moskovice darovány králem Přemyslem ženskému augustiniánskému klášteru u sv. Jakuba v Olomouci. Další zprávu nacházíme r. 1225, kdy pro tuto obec propůjčil markrabě Vladislav II olomouckým sestrám augustiniánkám, tytéž svobody, které měly ostatní biskupské obce. Od roku 1325 však už patřily Mostkovice Kravařům, po nich Pernštejnům a staly se součástí plumlovského panství. Název Mostkovice vychází z osobního jména. Je to tedy ves mostkoviců, potomků Mostkových. Obci dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, který patří k nejstarším v regionu. Podle popisu kostelů z r. 1818, který se nachází v Lichtenštejnském vídeňském archívu byl na kameni kostela vyrytý letopočet 1393. Dnes je tento datum nad portálem kostela. Kostel snad byl vystaven nákladem sester augustiniánek z Olomouce, ale jeho stavbu mohla iniciovat olomoucká kapitula už na konci 12. století. Později byl v letech 1847-1848 přestavěn a obnoven do dnešní podoby. Roku 1914 byla zvýšena o 1 metr věž a optřena novou střechou. Byl pořízen i nový portál. Kolem kostela stával až do r.1853 hřbitov, jehož pamětníkem je i kříž v blízkosti kostela z r. 1751. Později byl založen nový za obcí směrem k Ohrozimi. Stojí na něm kaple a hrobka Jana Richtra z Čelechovic. První zmínku o faře máme z r.1353. Prvním farářem zde byl jistý Jakub z Jakubského kláštera v Olomouci. Husitství však brzy zasáhlo i Mostkovice, takže r. 1508 je zde zmiňován nekatolický kněz, který zde oddával. Po Bílé Hoře odsud r. 1624 vykázal nekatolické kazatele Karel z Lichtenštejnu a duchovní správa byla svěřena P. Vařinci Uničovskému. Jeho nástupcem se stal dominikán P. Abrahám Kalenský, který na přání Lichteštejnů odchází r. 1630 do Brodku. Na své místo doporučil smržického faráře Pavla Ignatiusa. Mostkovští faráři r. 1633 jezdili nejen do Plumlova, ale i do Ohrozimi a Krumsína. Později sloužili dokonce až ve Stínavě. O jejich horlivosti svědčí i pochvala, kterou obdržel farář Holetius, že ve farnosti už nejsou nekatolíci. Přesto právě nekatoličtí kazatelé, kteří v 15. století působili v Mostkovicích patřili k těm nejvzdělanějším. Mezi nimi zvlášť vynikl Beneš Optát rodem z Telče. Studoval v cizině a brzy přijal luterství. Byl horlivým milovníkem českého jazyka a zasloužil se o vznik mluvnice, kterou nazvalČeská gramatika“ „. Stala se velmi oblíbenou a dočkala se čtyřech vydání naposledy r. 1643. Další knihou byly gramatická pravidla k snadnému naučení čestiny, kterou nazval „Isagogicon“. Beneš Optát měl úzké kontakty i s Janem Blahoslavem, který dokonce čerpal z jeho mluvnice při práci na své vlastní gramatice. Beneš Optát přeložil s Petem Gzelem z Prahy také celý Nový Zákon a byl velmi činý v literární oblasti. Zachovala se v rukopise některá jeho kázání a další bohovědné spisy. Farní matriky byly založeny až r. 1742. Kostel je dvojlodní stavba s absidovitým kněžištěm. Má románské jádro s románskou absidou Při opravě kostela r. 1894 byly zjištěny starobylé, gotické fresky z doby vzniku kostela. Musely však na svou chvíli čekat více než 110 let. Teprve nyní probíhá jejich celková rekonstrukce. Jejich vznik je kladen do konce 14 století. Chrám má tři oltáře. Obraz na hlavním oltáři je od Františka Bsirského z r. 1867. Boční oltáře sv. Michaela archanděla a sv. Jana Nepomuckého jsou z r. 1720. Stříbrná monstrance je darem Antonína Zeitlera z Čelechovic r. 1804. Stichovský mlynář Antonín Ticháček daroval kostelu nejen tisíc zlatých, ale také stříbrný kalich s emaily. V obci byla od r. 1676 farní škola ( v domě č.3), kde působil rektor s třemi pomocníky. Nová škola byla postavena až r.1816 a rozšířena r.1886. Kromě školy se zde nalézala i koželužna, cihelna a od r. 1830 továrna na jemné sukno a kašmír. Roku 1563 se protrhly hráze rybníků u Plumlova a při následné povodni utonuli mnozí lidé i dobytek. Voda byla tak prudká, že vybrala i mrtvá těla z mostkovského hřbitova a zanesla je daleko do polí. Podobná katastrofa nastala ještě v r. 1591 a 1610. Do farnosti patří obce Čehovice (kaple sv. Anny), Domamyslice (kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple sv. Anděla Strážce) a Stichovice, kde je zvonička. Mezi významnými rodáky vyniká ThDr. František Cinek, který byl profesorem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci.